Novinky:

Oneshot: Deja Vu

Konec paniky aneb VÝSLEDKY TŘÍDĚNÍ!!!

Prosím, nepiště mi sem reklamy - neodpovídám na ně!

NOW:
Frčím na: Workout!
Čtu (pročítám): Píseň ledu a ohně - Střet králů (ať žije Hra o trůny)
Potřebuju vidět: Všemocný, Sněhurka a lovec, Spáči
Poslouchám: RISE AGAINST! Foo Fighters, Three Days Grace apod... xD

Pro Ai-Bon - Deja Vu

25. září 2012 v 15:00 | Tifa |  Povídky na přání
Zase další povídka na přání - tentokrát pro moji oblíbenkyni ai-Bon :))
Doufám, že máte všici rádi pohádky, protože tohle je vyloženě pohádkový příběh♥ xD Bez ironie.
Je to trochu delší - docela jsem se rozjela! xD
Už mě zbývá jen jedna povídka na přání a ta je pro Claire :)) Pak možná znovu otevřu tuhle sekci!


Koukala jsem na svoji novou třídu. Byla taková, jak jsem čekala.
"Nečum tak blbě, Hidane. Vypadnou ti oči." Slyšela jsem promluvit modrovlásku v první lavici. Byla tak krásná, myslela jsem, že ten vedle ní byl její přítel. Ale pak jsem spočinula pohledem na tom, kterého oslovila "Hidan". Opravdu na mě čuměl, jak na kus steaku. Zalichotilo mi to, ale měla jsem jasno, že se k němu moc přibližovat nebudu.


"Tohle je vaše nová spolužačka, představ se zlatíčko." Usmála se na mě profesorka.
Byla trochu divná. A to oslovení mě příliš nepotěšilo, bylo to jak na malou holku.
Haló, mě je 19, stará paní, pomyslela jsem si. Nechtělo se mi představovat asi jako se mi nechtělo měnit školu na maturitní ročník. Ale udělat jsem to musela.
"Jmenuju se Suzu." Promluvila jsem trpce. Víc snad vědět nepotřebovali.
"Odkud jsi k nám přišla?" Usmívala se dál ta divná učitelka.
"Bydlela jsem v Ósace." Mluvila jsem stále do třídy. A taky se tam co nevidět vrátím. Tokio je na mě moc přeplněné.

"Nějaké dotazy na Suzu, třído?"
"Ta barva je pravá?" Zeptala se červenovláska sedící až úplně vzadu. Hned mi bylo jasný, že s touhle se asi moc nespřátelím.
"Jo, je pravá." Koukla jsem na své dlouhé, černé vlasy a snažila se přijít na to, proč vypadají jako obarvené.
"Děkujeme za dotaz, Tayuyo. Nějaké normální otázky?" Otočila se profesorka do třídy. Najednou z ní šel respekt. Byla autoritářská a přísná. Bylo vidět, že s touto třídou už ledacos zažila.
"Proč zrovna sem k nám do Tokia, slečno?" Zeptal se vcelku pohledný mladík. Bude vysoký, napadlo mě.
"Lepší pracovní nabídka pro rodiče." Zakývala jsem hlavou. Stočila jsem pohled na učitelku. Pochopila, že už bych si chtěla sednout.
"Dobře Suzu, sedni si."

Rychle jsem přejela očima po třídě. Ta holka Tayuya seděla se zvláštním blonďákem, který na mě neustále vyplazoval jazyk. Vysoký Itachi seděl vedle kluka, který měl nespočet piercingů v obličeji. Bylo víc než divné. O lavici dál seděl červenovlasý kluk s hnědovláskem. Ti vypadali vcelku normálně. Jediná dvě volná místa byla u chlapců, z nichž jeden byl zelený jak okurek a vypadal, že z něho za chvíli vyletí vše, co doposud snědl, a druhý měl modré vlasy. No chtělo se mi řvát.

Sedla jsem si za klukem s modrými vlasy. Následně jsem uznala, že to byla dobrá volba. Byl přátelský a sympatický. Představil se mi.
"Jsem Kisame, těší mě."
"Mě taky." Nedalo mě to a musela jsem se zeptat. "Můžeš mi říct, co je to za chlapíčka, jak tam sedí sám?" Ukázala jsem směrem, kde seděl kluk, kterého jsem přirovnala k okurku.
"Jo, to je Zetsu. Je to trochu asociál a je furt vypadá nemocně, ale to je jeho přirozená barva. I když…" Nakrčil se ke mně a šeptal. "…si mnozí z nás myslí, že si maže obličej olivovým krémem. Má hodně rád kytky a tak." Zatřásl rukou. To gesto mě pobavilo. Možná to tady i přežiju, myslela jsem si.

Hodiny utíkali rychle a přestávky byli krátké. S Kisamem už jsem neměla možnost hovořit, protože na prestižní škole musí být profesionální učitelé. Byla jsem ráda, že stíhám. Pořád jsem doufala v to, že ve třídě bude někdo blbější, než já. Měla jsem pravdu. K mé radosti byla má oblíbenkyně Tayuya úplně vypatlaná a ani stříbrovlasý Hidan v první lavici to neměl moc na háku.
Když jsem o volné hodině kráčela do jídelny, ze zálohy mě někdo napadl. Dobře, nikdo mě nenapadl, ale hrubě do mě strčil.
"No, promiň?!" Vztekle jsem se zvedla ze země.
"Sorry, kotě." Mávl rukou červenovlasý kluk a odešel.
"Co tohle je sakra za způsoby?"
"Co je co za způsoby?" Ptal se zmateně klame, když se objevil vedle mě.
"Ale nic. Pomůžeš mi najít jídelnu, prosim tě? Já bych se asi toho jídla jinak nedočkala." Usmála jsem se na něj.
Konečně tu byl oběd. Byla jsem šťastná, že alespoň obědy v Tokiu jsou lepší než na mé staré škole v Ósace.
"Kisame, Kisame, co je?" Mávalo pět lidí od stolu. Všichni se snažili ukázat na prázdné místo.
"Dneska si sednu s mojí novou spolusedící." Kývnul na ně a i se svým tácem mířil k prázdnému stolu.

"Klidně sis mohl sednout s nimi, mě by to nevadilo." Cítila jsem se vinna.
"Správná věta by byla: Děkuji ti, Kisame, že si v můj první den na tak výjimečné škole sedneš se mnou."
"Už jsem tu větu zapomněla, ale dobře." Rozesmála jsem se.

Měla jsem dojedeno rychle, dezerty si po hlavním jídle nedávám a tak jsem čekala na Kisameho.
"Může se tě na něco zeptat?" Koukala jsem na stůl jeho přátel.
"Na cokoliv." Mluvil s plnou pusou.
"Řekneš mi něco o těch lidech?" Kývla jsem směrem ke stolům, kde seděla naše třída.
"Jasně." Polkl a otočil se.
"Tamhle to je Tayuya a její gang. Ty dvě jsou ze třeťáku, Sakura a Ino, mám dojem."
"Tayuya je jejich… šévka?"
"Dalo by se tak říct. Ale náhodou, když má dobrej den, je s ní opravdu sranda. Ale to ty asi nepoznáš, k holkám moc milá není."
"To jsem pochopila."

"O Zetsuovi jsem ti už říkal. Ta modrovláska je Konan. Je to jediná holka z naší skupiny."
"Z vaší skupiny?" Ušklíbla jsem se.
"Musím to nějak pojmenovat ne?" Zasmála jsem se a on pokračoval.
"Ten vedle ní se jmenuje Pein. Je to její přítel. Jsou spolu už od druháku."
Takže ten Hidan nebyl její kluk, ale ten divnej s propíchaným obličejem.
"Ten blonďák je Deidara. Co nevidět se seznámíte, je hodně přátelský. Je trochu ulítlej, ale neboj se ho, je to můj dobrej kámoš. Má rád umění. Počítám, že tak za dva týdny tě požádá, jestli by tě nemohl namalovat."
"Ach, to je pěkné… A divné."
Kisame se rozesmál. Znovu si kousnul do buchty, a když polkl, tak pokračoval: "Kakuzu a Hidan jsou kamarádi už od základky. Kakuzu je vcelku normální týpek, až na to, že je přehnaně vychytralej." Uchechtl se.
"Hidan je zase nesečtělí děvkař. Dávej na něj pozor. Mám ho rád, ale je pravda, že to zkouší na každou. Když se jednou snažil flirtovat s Konan, Pein mu takovou naložil, že skončil v nemocnici. Paradoxně jsou od té doby nejlepší přátelé."
"Pěkné vztahy." Smála jsem se.

"Pak tam máme Sasoriho. Další zcela normální člen naší skupinky. Je svůj, má rád…"
Dál už jsem ho neposlouchala, protože mi došlo, že to byl ten kluk, který do mě narazil na chodbě. Seděl ke mně zády, ale ty červené vlasy ho prozrazovaly. Tohle si chlapec vypije. Ani se mi neomluvil.
"Takže tak." Znovu si kousl."
"A ten vysoký, černovlasý?" Zajímala jsem se o posledního člověka u stolu, který pro mě zůstával beze jména.
"Jo, to je Itachi Uchiha. Nevím, jestli jeho příjmení znáš, ale tady v Tokiu je velmi známé. Jeho tatík vede velice vlivnou společnost. Zazobanec. Ale Itachi je i tak normální. Což se teda nedá říct o jeho malém bráškovi. Mohl bych ti ho ukázat… jenže tady zrovna není. To je největší rozmazlenec, kterého jsem kdy potkal."
"A jeho jméno?" Zaujal mě.
"Sasuke." Když Kisame vyslovil to jméno, několik holek kolem nás se otočilo a začalo si cosi šeptat.
"Co to má znamenat?" Koukala jsem nechápavě.
"Je tu hodně oblíbený. Je totiž… andělsky krásný." Kisame si prohrábl vlasy v gestu, které mě víc než pobavilo. Nahlas jsem se rozesmála.
"Dávej na něj pozor, abys nebyla další trofej do jeho sbírky." Mrkl na mě.

"Dobře, tak to bysme měli. Deidara mě namaluje, dávat pozor na slizkýho Hidana, krasoňe Sasukeho, zazobance Itachiho, nedostat se do křížku s Peinem…"
A zabít Sasoriho, napadlo mě.
"Jo, tak nějak."

Konečně jsem se dostala ven. První den nebyl tak hrozný, jak jsem předpokládala. Ale už jsem se těšila domů.
Další den jsem vstala levou nohou. Neznala jsem důvod své špatné nálady, ale do školy se mi moc nechtělo, přesto jsem musela.
Šla jsem pěšky a kopala do kamínků, které mi stály v cestě. U školy už byla nahrnuta tuna lidí. Někteří si dopřávali ranní cigaretu, jiní si dopisovali úkoly a ostatní čekali na přátele.
Koukala jsem do země a razila si cestu dovnitř. Už zazvonilo a mě pořád nešel otevřít zámek od skříňky. Klela jsem. Nakonec zámek podlehl mé síle a já si napsala poznámku, že si musím koupit nový. Vyhodila jsem zničený zámek do koše a utíkala jsem na hodinu.
Ale cestu mi zkřížila další překážka. Zase do mě někdo vrazil a všechny věci, které jsem nesla v ruce, se rozletěli do stran.
Začala jsem sbírat a nadávala jsem.
"Omlouvám se, nekoukal jsem na cestu, promiň." Kdosi mi pomáhal. Když vstal, natáhl ke mně ruku a já se postavila. Koukla jsem mu do očí, byl vyšší než já.
"Ale počkej! Ty jsi přece ta naše nová." Usmál se.
"A ty jsi Sasori! Ten zmetek, co do mě včera vrazil!" Ukázala jsem na něj prstem.
"Cože?"
"No jasně, že seš to ty! Včera si do mě vrazil a ani si neměl slušnost se omluvit!"
"Já do tebe nevrazil… Teda až teď."
"Měl by ses mi omluvit nebo poznáš můj hněv!" Mračila jsem se na něj.
"Už jsem ti řekl, že jsem do tebe nevrazil." Zvedl ruce v obranném gestu, ale bylo vidět, že ho můj postoj pobavil. V tu chvíli mi to došlo.
"Fakt si do mě nestrčil? Přísahala bych, že měl červené vlasy…" Zamyslela jsem se.
"Ach ne, to musel být Gaara. Kluk ze třeťáku. Je to idiot, má taky čevený vlasy."

"Takže si to…"
"Ne." Zakroutil hlavou.
"Promiň." Nahrbila jsem záda.
"Nic se nestalo. Pobavil jsem se." Usmíval se na mě. Prohlídla jsem si ho pořádně. Byl opravdu hezký. Takový roztomilý. Měl široká ramena a vypracované ruce. Černé, celkem obtáhnuté tričko a džíny.

"Takže Gaara jsi říkal?" Zase jsem se zamračila.
Rozesmál se. Chvíli mlčel. "Tvoje oči jsou tak černé." Zabrblal si.
"Cože?" Nahnula jsem hlavu.
"Že máš černé oči. To jsem ještě neviděl." Usmál se na mě. Měl i pěkný úsměv.
"To měl být kompliment?"
"Co bys řekla?" Pousmál se.

Pak mě napadlo: "Kolik je hodin?" Zpanikařila jsem.
"Sakra, už je deset minut po osmé!"
Rozběhli jsme se do schodů. Přišli jsme do hodiny se zpožděním, ale jelikož jsem byla nová, unikla jsem trestu. Dokonce i Sasori. Možná to bylo tou profesorkou. Celou hodinu jsem měla dojem, že nadržuje klukům.

Dneska si Kisame sednul za svojí partou a já si přisedla k Zetsuovi. Nebylo to zas tak nepříjemné. Jen se mě zeptal, jak se mám, a pak mě nechal.
Po škole jsem si sedla do parčíku, který náležel škole. Bylo tu dost lidí, ale počasí bylo pěkné a narazila jsem na prázdnou lavičku.
"Proč tak sama?"
"Zatím tady moc přátel nemám." Odpověděla jsem Sasorimu, který si ke mně přisedl.
"Počítáš mě mezi ně?"
"Uvidím." Usmála jsem se.
"Nelíbí se ti tu."
"To měla být otázka?" Otočila jsem se na něj.
"Ne. Je to očividné."
Povzdychla jsem si. "Tokio není nic pro mě. Je velké a přeplněné."
"Ósaka nebyla?"
"Byla klidnější." Usmála jsem si a koukla na nebe.
"Tokio má své přednosti. Jen na ně musíš přijít." Zvedl se. "Doufám, že máš volné odpoledne."
"Hn?" Natáhl ke mně ruku a já ji přijala. Popošli jsme k silnici a Sasori mávl na taxík.
"Co to děláš?"
"Prodávám ti Tokio."

A opravdu. Sasori mě vzal na výlet městem. Minato byla čtvrť, která vznikla spojením dalších tří menších čtvrtí.
Nejdříve jsme vylezli na místo, kde stála svatyně Atago - nejvýše postavená Svatyně v Tokiu. Pak jsme pluli na ostrov Odaiba. Kulturní a zábavní oblast Tokia. Vyděli jsme nejrůznější nákupní centra, muzea, kluby, dokonce i lázně a obří pláž, kde se ovšem nedá plavat.
Pak jsme se přes Duhový most dostali až do Roppongi, Tokijského okrsku, známém díky svému bohatému nočnímu životu.
Bylo to příhodné, jelikož už byl večer. Stavili jsme se s Sasorim v bistru a vzali si s sebou pořádnou nálož jídla. Oba dva jsme nejedli od dvanácti hodin. Pak jsme došli na vyhlídku na nejbližším kopečku a hledali volnou lavičku. Ty líbající se páry, které mimochodem byli naprosto všude, mě trochu znervózňovali.

Konečně jsme našli odlehlejší lavičku, prázdnou lavičku. Sedli jsme si a vesele se pustili do jídla. Připadala jsem si, jak největší nenažranec na světě, ale co, platil on. Usměv mi přeběhl přes rty.
"Čemu se směješ?"
"Ničemu." Vyhrkla jsem rychle. Nejsem přece žádná zlatokopka.

Dojedla jsem. Otočila jsem se na Sasoriho a měla jsem deja vu. Přesně takhle jsme ještě před šesti hodinami seděli v parku před školou. Páni, opravdu jsem s ním už šest hodin, pomyslela jsem si.
V duchu jsem si přehrávala všechny události toho odpoledne. Kdekoliv jsme byli Sasori mě nepřestával bavit. Ukazoval mi nejrůznější místa, říkal mi něco z jejich historie, byl galantní a milý. Častokrát jsme se na sebe jen dívali a nic nedělali. Tohle se mi nikdy nestalo. Dlouho mi kluk nevlezl pod kůži takovým způsobem jako on. Nebránila jsem se tomu. Už bylo na čase.

"Není nad jídlo z bistra. Je levný a ještě vynikající." Zasmál se, když dojedl. Nic jsem neříkala, jen jsem na něj koukala. Kdybych na jeho místě byla já, řekla bych: "Tohle je divný." Ale on to neřekl. Líbilo se mu to. Zase jsme na sebe koukali. Najednou bylo moje normální stránka pryč a na dveře klepala ta romantická.
"Dokázal si to." Promluvila jsem klidně.
"Co?"
"Prodal jsi mi ho. Prodal jsi mi Tokio." Usmála jsem se na něj a naklonila se k němu. Položila jsem mu ruku na stehno a druhou jsem sahala po vlasech. Políbili jsme se. Byl to obyčejný polibek, ale takový na jaký nikdy nezapomenete. Cítila jsem, jako kdybych měla umřít a tohle bylo moje poslední potěšení v životě. Řekla jsem si, že to u polibku nevydržím. Ale co když je Sasori slušňák? Říkala jsem si. Prosila jsem, aby nebyl. Naštěstí mé prosby byli vyslyšeny.
"Nechci na to nějak spěchat, ale…"
"Spěchej!" Přerušila jsem ho.
"U nás doma nikdo není." Nadzvedl obočí. Chytla jsem ho za ruku a společně jsme běželi z kopečka.

Ani ne za půl hodiny jsme byli před Sasoriho vilkou. Byla to fakt pěkná vilka. Cestou mi proběhlo hlavou, že Sasori pořád může být masový vrah, který mě chce znásilnit a pak zabít, ale sama jsem se tomu smála.
Celý udýchaní jsme vyběhli do jeho pokoje. Když zavřel dveře a otočil se ke mně, rozesmáli jsme se. Přišlo nám to oběma komické, naše situace.
Začal mě líbat a hladit po těle. Zbavila jsem se jeho krásného, černého trička a na chvilku zalitovala toho, že jsem ho sundala. Vypadal v tom opravdu božsky. Ale následně, když jsem nahmatala svaly na jeho hrudníku a břiše, bylo moje politování ty tam.
Cestou k jeho měkké posteli jsme zakopli o pár drobností na zemi. Povalil mě na postel a nepřestával mě hladit. Ta tma byla příjemná. Nikdy jsem nevěděla, kde se jeho ruka objeví. Zrovna se mi snažil rozepnout kraťase a já si hrála s jeho vlasy. Když mi sundal i tričko, přesunula jsem ruce k jeho kalhotám. On se mi snažil rozepnout podprsenku jednou rukou a tou druhou mě hladil po bříšku a u toho mě ještě líbal na krku.
Opravdu multifunkční kluk, pomyslela jsem si.
Když zjistil, že se mu podprsenka prostě jen tak nepodvolí, přidal i druhou ruku.
"Zabiju toho, kdo tu věc vyráběl!" Nadával a mě to rozesmálo tak, že jsem si musela schovat obličej do dlaní.
Když konečně rozepnul podprsenku, zaradoval se a zbavil se nadobro našeho zbývajícího spodního prádla. Pak už jsem jen cítila to potěšení…


Se Sasorim se to rozvinulo ve vážný vztah. Překvapilo to většinu lidí ve třídě. Já se postupně seznámila s lidmi z jeho party. Kisame a Konan se stali mými nejlepšími přáteli. Deidara byl zklamán, protože, jak jsem zjistila, chtěl mě namalovat nahou. Hidan si na mě nikdy nic nezkusil a Tayuya si mě nevšímala.
Byla to krásná etapa mého života. Teda až na bratry Uchihy. Ale to je jiný příběh…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kikio Vega (Shizue) ....::SB::... Kikio Vega (Shizue) ....::SB::... | Web | 25. září 2012 v 16:31 | Reagovat

dokonalosť :*

2 Haru Haru | Web | 27. září 2012 v 11:28 | Reagovat

Ahoj, u mě je soutěž kreslení, pokud chceš, můžeš se zapojit tu: http://antal.blog.cz/1209/soutez-kresleni :)

3 Verča Verča | 27. září 2012 v 21:33 | Reagovat

Tohle musíš vidět :D Naruto a Sakura tančí  gangnam style :D
http://www.youtube.com/watch?v=hYKA_BT1AfE&feature=player_embedded

4 Strange ghost :3 Strange ghost :3 | Web | 8. října 2012 v 23:22 | Reagovat

moc pěkné: miluju prej: "zabiju toho kdo to vymyslel XDD" pěkné pěkné :))

5 아이 본 (AIBON) 아이 본 (AIBON) | Web | 12. října 2012 v 21:07 | Reagovat

Tifí~~ oh my god :DDD to je dokonalé~~ *-* *-* moc,moc děkuju ♥ ♥ ♥ omlouvám se, že se ozývám až teď..ale asi víš..škola =,=""" jak jinak žiješ?? :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama