Novinky:

Oneshot: Deja Vu

Konec paniky aneb VÝSLEDKY TŘÍDĚNÍ!!!

Prosím, nepiště mi sem reklamy - neodpovídám na ně!

NOW:
Frčím na: Workout!
Čtu (pročítám): Píseň ledu a ohně - Střet králů (ať žije Hra o trůny)
Potřebuju vidět: Všemocný, Sněhurka a lovec, Spáči
Poslouchám: RISE AGAINST! Foo Fighters, Three Days Grace apod... xD

Brzy nashledanou - Kapitla Třináctá

20. října 2012 v 9:36 | Tifa |  Brzy nashledanou
Hi, ladies and žentlemen! xD Konečně jsem dokopala svou línou ***** a něco spatlala!
doufám, že se vám bude líbit :)) Hlavně tobě enaily :))
Enjoy *_*
Lilian:
Jména mých rodičů mi pomohla. Neměla jsem zatím tolik odvahy, abych hledala jejich jména v katastrech a v archivech, ale věděla jsem přesně, kde začít, až přijde ten správný čas. Nechala jsem čas plynout…
Nezbývalo mnoho dní do konce školního roku. Stejně jsem ale měla na práci spousty věcí. Utěšovala jsem dvojčata, kteří si nebyli tak jistí svými výsledky N.K.Ú, učila jsem se společně s Lupinem a Harrym patronovo zaklínadlo a přihlížela jsem děsivým záležitostem ohledně Siriuse Blacka. Patronovo zaklínadlo se Harry učil snadno. Měl lepší veselé vzpomínky než já. Já nezvládla ani vyvolat zvíře, a že už mě sakra zajímalo, jakého patrona budu mít. Sirius Black děsil všechny ve škole. Když se tu noc stalo to, co se stalo, jen Harry a Hermiona věděli skutečnou pravdu. Ale postupem času jsem se to dozvěděla i já. Bylo úžasné, že má Harry alespoň někoho. Když mi popisoval Siriuse, nemohla jsem si nevšimnout, jak je šťastný.
Tak skončil můj čtvrtý ročník.


Fred:
S Lily jsme si slíbili, že si budeme psát. A taky jsme to splnili. V srpnu přijela na týden k nám. Mamka si ji docela oblíbila, takže to nebyl problém. Seznámila se s mým bratrem Billem. Charlie byl bohužel pořád v Rumunsku.
Ani jsme se nenadáli a už začal další rok. Mamka byla naštvaná kvůli našim výsledkům z N. K.Ú. Moc jsme se nebavili. Ale mistrovství světa ve famfrpálu mně náladu zlepšovalo.
Bylo štěstí, že táta sehnal místo i pro Lily. Ona fandila Irsku asi stejně jako já. Byl to pro nás všechny zážitek.

Lilian:
Musela jsem vyrazit už v noci, abych byla brzy ráno v Doupěti. Nemohla jsem se nabažit toho, že jsem dorazila včas. To se mi často nestávalo. Ale co bylo hlavní - mistrovství! Byl to neuvěřitelný pocit.
V doupěti už byla i Hermiona. Všichni Weasleyovi, kromě hyper paní Weasleyové, ještě spali. Uvítala jsem přichystanou snídani. Doma jsem žádnou nestihla.
Než jsem vytáhla z postele Freda a George bylo už šest hodin. Ale byla jsem rychlejší než Hermiona, která si musela poradit s Ronem.
Za necelou čtvrt hodinu už náš pan Weasley vedl lesem. Cestou jsme nabrali další dva spolucestující. Pana Amose Diggoryho a jeho synáčka Cedrika.
"Ahoj, Lil." Pozdravil mě s úsměvem.
"Ahoj, Cedriku." Úsměv jsem mu oplatila. Zdálo se mi, že přes prázdniny vyrostl. Byl z něho opravdu pohledný mladík.
Cestou jsem se ale radši bavila s dvojčaty.

Dorazili jsme na kopec. Ginny se hned rozběhla k vrcholu, když uviděla starou ošklivou botu. My - ti, kterým to přišlo více než podivné - jsme se zastavili.
"Co to jako má být?" Ptala jsem se nahlas, ale nikdo mě neposlouchal. Všichni byli uchváceni tou starou bačkorou.
Ron se hned chtěl zeptat svého táty, ale bohužel pan Weasley už byl na tyhle kopce příliš starý.
Jak se ale ukázalo, dvojčata moc dobře věděla, co to znamená.
"Tohle není jen tak nějaká bota, to je přenášedlo!" Řekl George a sehnul se k ní.
"Přenášedlo?" Zamračila se Ginny.
"Přísahala bych, že jsem o tom něco slyšela." Promluvila jsem já a vzpomínala jsem na různé kouzelnické slovníky, které jsem pročítala.
Když se na kopec doškrábal i pan Weasley a pan Diggory, na jejich pokyn jsme se všichni chytli té staré, a mimochodem poměrně smradlavé, tenisky.
Následující pocit se snad nedá popsat slovy. Ještě čtvrt hodiny po tom se mi točila hlava. Po tvrdém dopadu na zem jsem si konečně vzpomněla, co jsem četla o přenášedlech. Vyšvihla jsem se do sedu a sledovala vysmátého Cedrika, jak se ke mně nebezpečně blíží. Dobře, zas tak nebezpečné to nebylo. Natáhl ke mně ruku a pomohl mi vstát. Jeho úsměv byl opravdu omračující.
Rozloučili jsme se s Diggorym a jeho tátou a šli jsme si po svých.

Ani jsem se nenadála a bylo po mistrovství. Vyhrálo Irsko a úžasný Viktor Krum chytil zlatonku. Taky bych jednou chtěla mít zlatonku z mistrovství.

Fred:
To, co se stalo na mistrovství, bylo u nás doma ještě velkých tématem. Na ministerstvu byl poplach a všichni vyšilovali. Ale mě trápilo plno jiných věcí. Mamka opravdu nebyla nadšená našimi výsledky N.K.Ú a neustále vyhrožovala, že nás vyrazí z domu. Následně našla všechny poznámky ohledně žertovných předmětů a vyhodila je. Lily se vrátila domů za pěstouny a já bez ní musel vydržet ještě týden.
Naštěstí utekl rychle.

Lilian:
Návrat do školy byl krásný. Nic se nezměnilo. Expres, vozy, které nic netáhne, hrad, Brumbál… Všechno bylo při starém. Ale ještě téhož dne nás ale přepadlo pár podivných věcí. Tak třeba kočár, který si ledabyle přiletěl na nádvoří, nebo loď, která byla, do té doby, než se ukázala u nás, úplně ponořená pod vodou.

Večer po slavnostním rozřazování jsme se dozvěděli, co to vše mělo znamenat. Brumbál uvedl Krásnohulky a Kruval do Velké síně. Všichni z toho byli unesení. Pan Skrk nám vysvětlil, co je to Pohár Tří kouzelníků, a taky dodal pravidlo sedmnácti let. Fred a George a vlastně většina studentů byla pobouřena. Mě to nějak neštvalo. Do takové věci bych se opravdu nepustila. To by bylo bláznovství…

Fred:
"Frede, lásko, tohle vám nevyjde." Smála se malá postava stojící u dveří.
"Lily, lásko, věř mi."
"To je ono! Nevěřím ti." Rozesmála se znovu.
"Lil má pravdu, Brumbála neošálíte tak snadno." Kývala hlavou Hermiona, která právě přicházela. Sedla si na lavici a otevřela knihu.
George se nasupil. "A nechceš nám teda, ty génie, prozradit, co by nám vyšlo? Né? Tak se nám do toho nepleť!"
Lilian se zase naplno rozesmála. V tom ale dorazil do síně Cedrik.

Lilian:
"Ahoj, Lily." Pozdravil mě někdo za mými zády.
Lekla jsem se. Rychle jsem se otočila a liskla jsem dotyčného vlasy přes obličej.
"Jé, Cedriku, promiň. Je mi to líto." Zalhala jsem a zadržovala smích, když si mnul tvář. Zase se narovnal. Musela jsem k němu vzhlédnout.
"To vidím." Zabrblal si. "Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl."
"Zdravili jsme se včera." Promluvila jsem nenuceně. Bavilo mě koukat na to, jak se s tím vypořádá.
"Myslel jsem jako… že jsme spolu dlouho nemluvili. Chápeš?" Usmál se na mě.
"Chápu." Snažila jsem se usmát, ale vyšel z toho spíš přiblblý úšklebek. Na tom jeho úsměvu něco bylo…

"Nepřišel si jen proto, aby sis se mnou promluvil, že ne?" Ptala jsem se ho otáčejíc hlavu dozadu, abych dohlédla na dvojčata. Pořád se bavili s Hermionou. Proběhla mnou planá naděje, že je přemluví, aby nic nedělali.
"Vlastně…" Protáhl a vytáhl z kapsy kus papírku. Rozbalil ho a natáhl ho ke mně. Byl tak blízko, že jsem ho nemohla přečíst. Musela jsem ustoupit o krok dozadu, abych si mohla přečíst jeho jméno.
"I ty?" Zeptala jsem se a ruku s papírkem jsem mu stáhla dolů.
"Ano." Odpověděl lehce.
"Netušila jsem, že zrovna ty toužíš… po slávě." Mělo mě to napadnout - Cedrik byl velmi ambiciózní.
"Toužím po hodně věcí." Řekl naprosto vážně. Mohla jsem si jen domýšlet, co tím myslel.

Chvíli jsem mlčela čekajíc, co z něj vypadne.
"Tak kdy máš čas na ten rozhovor." Udělal ke mně malý krok. Už mě bolel krk od toho, jak jsem se na něj musela koukat.
"Když na tom trváš." Rezignovala jsem. Tvářila jsem se znuděně, nechtěla jsem přiznat, že jeho přítomnost je mi příjemná.
"Někdy si tě odchytím." Mrkl na mě a obešel mě. Úpěnlivě jsem sledovala, jak kráčí k poháru. Nedbale ho tam vrhl, očekávala jsem nějaké větší představení, a společně s lidmi z jeho koleje odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enaily Enaily | Web | 20. října 2012 v 13:13 | Reagovat

Že Cedrik a Lili spolu niečo budú mať? Alebo Cedrik bude chcieť a Lili možno nie... alebo... alebo... ježíši píš! :D Ja som zvedavááá! :D

2 OtakuCommunity OtakuCommunity | 21. října 2012 v 8:46 | Reagovat

Ahoj! Maš rad/a anime ? Pridaj sa do CSAFC na mojom blogu :)Viac info nájdeš na mojom blogu. OTAKU.ZASIELKOVESLUZBY.SK

3 Peterproma Peterproma | E-mail | Web | 26. srpna 2017 v 18:20 | Reagovat

“Adoro viaggiare in Segway”. Il modo migliore per cadere in amore con Verona in nessun tempo!
Quando si dispone di un breve tempo a coprire una citta, questo e un ottimo modo per farlo. Mi e piaciuto molto il nostro tour e guida. L'audio e stato un po' difficile, ma la guida li ha tenuti lavorando. Quando il suo caldo, questo e un ottimo modo per andare in giro e stare un po' fredda. Verona e una citta facile accesso per segway intorno. Abbiamo visto tutti i principali siti e ci hanno dato una buona sensazione per il layout della citta. Siamo stati in grado di tornare a pochi posti il giorno successivo per un po' di tempo.

https://www.regiondo.it/segway-historic-tour-in-verona

<b>Book Now</b> ''' http://segwayverona.com/

https://eu5.bookingkit.de/onPage/detail?e=2202759fc95947e409b3435a7ae87161&preview=true&lang=it

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama